Únor 2010

Nesnáším to střídání nálad!

16. února 2010 v 17:09 | Andrii |  Diary
Ahojtéé! Jak se vede? Já to mám dneska tak nastřídačku.Ráno sem se vzbuila a cítila sem se jako úplně jiný člověk,jakože dobře jak něco,uplně endorfiny...No a někdy během dne se moje nálada prostě uplně otočila naopak.Nevím proč,nevím jak,kvůli komu ale prostě to tak je.Zas ty předmenstruační stavy :D
Škola byla dneska nuudná jak cip,chci už víkend.Plánuju,ne škrtám,chystám se jet k bábi a zajdu rovnou za mýma.Akorát že to ještě musím domluvit s našima že,s Deniskou a s maminku,páč potřebuju odvoz.No,ten další víkend sem měla jet ke kámošce,u nich na vesnici je zábava,jenomže nevím.Za prvé sem se ani neptala ještě,za druhé nechcu utrácet za chlast a za třetí mám z toho prostě takový divný pocit,jak kdyby mě tam holky nechtěly.No takže mám ještě týden na to,abych se rozhodla a případně ukecala maminku na odvoz,a na prachy.Ach já sem hrozné dítě,ale když já jinak žiju naprosto nudným životem.Chtěla bych být zase tak 6ti letá,nemít žádné starosti,nepřemýšlet tolik o věcech které se kolem mě dějou a všechno.
Jo a navíc,kdykoliv přijedu domů,nikdy nestihnu to co musím všechno dělat.Včera naprosto mimo sem nestihla nic.Dneska musím ještě udělat nejmíň 3 věci ale do ani do jedné se mi nechce.No ale asi jdu na to.Nic zatím jdu pa

Year 2010

13. února 2010 v 20:59 | Andrii |  Diary



Achoojii,tuž mám náladu na psaní tak píšu.Co u vás nového v tom roce 2010?
U mě se toho za ty dva měsíce stalo až moc bych řekla.Ztratila jsem jednoho kámoše, a i když mě to mrzí tak to byla jeho vina,za to jak se choval a chová dál.
Byly tady depky,vzpomínky a i slzy ale tak stane se že.Nechápu co sem kdysi viděla na některých klukách.Teda,chápu,ale to byl jen ten obal když je teď poslouchám když mluví musím se smát jejich debilitě.
Zamilovala jsem se do seriálu Gossip Girl,viz obrázek.Uplně každý den si na netu pouštím aspoň jeden díl.Ti kluci tam sou totální kundy.
Uplně neskutečně mě teď vytáčí moje segra ale to už fakt zachází do extrémů,ztrácí moje věci,jí jídlo které je moje,a furt držkuje.Pitomeček malý je to.
Těším se neskutečně moc na prázky.Ale-neplánuju už radši nic,páč nič ale nič co si naplánuju mi nevychází.Nu,nevím už co psát,tak konec.Pište vy zas! xP

A po několika měsících došlo i na slzy..

5. února 2010 v 18:56 | Andrii |  My world
A ty čistou náhodou způsobil seriál. Po několika týdnech,ano i měsících mám depku.A nevím co s tím.
Mám chuť řvát,jíst,brečet,cokoliv ale nic nejde takže jen sedím a píšu.Připadá mi,že všechny které mám ráda ztrácím. Jde o ty co sou mi po rodině uplně nejbližší.Víte,vždycky sem věděla že nebudu poslouchat metal a ano,sem tam si poslechnu i nějaký hip hop.
Já už dál nechci předstírat že jsem někdo kdo nejsem.Ne už ne prostě.Ale to byste asi těžko pochopili.Já mám v posledních dnech až moc času na přemýšlení o sobě a to asi není dobře.Připadá mi že slovo METAL a vše,co je s ním spojené dělá velkou a tustou zeď mezi mnou a mýma kámoškama.Okej,přiznám to.Nelíbí se mi metalisti,některé písničky nemůžu ani slyšet a už vůbec nebudu chodit oblečená jenom v černé barvě.Já sem prostě křehký a romantický člověk a metal se ke mě nehodí a ani ho nemám ráda.Tak proč si teď připadám jak kdyby sem JE neviděla aspoň rok a byla od nich nejmíň 200 kilometrů daleko? Jo odpověd je jasná metal.Takže to řeším a doufám že mám tak dobré kamarádky jak si myslím které se na mě nevykašlou jen proto že neposlouchám metal,nelíbí se mi metalisti a ano,nechodím ani celá v černém..To ukáže až čas..